Nové: postup při montáži a demontáži zadní brzdy na 150ce, postup Jak jsem půlil fichtla, utrzena rozeta na pionyru


Vozítka



Jawa 50 typ 20 Pionýr - tak nějak vypadal po koupi
Původně jsem na svých stránkách představoval některé z motorek, na kterých jezdím. Později jsem začal vytvářet ucelený přehled a z dané stránky byl najednou celý web o kývačkách. Jenomže jsem chtěl být na tomto webu objektivní, takže najednou nebylo kam umístit subjektivní popis motocyklů které sedlám a názory na ně. Proto jsem se rozhodl, že kromě "obecných onformací" na kejvamanii zde umístím ještě informaci o motorkách z naší garáže a nejenom o nich.

Pokud bych to představení měl vzít postupně, měl bych začít u pionýra. Ten byl mým prvním vozítkem a koupil jsem jej za 5000 na podzim roku 93 z Rokycan. Vzhledem k tomu že měl najeto za celou dobu necelých 6000, byl velmi zachovalý, takže cena byla přiměřená. Jedná se o Jawa 50 typ 20 z roku 1972.

Jawa 250 typ 592 - v zimě po ránu
O rok později si táta uvědomil, že ho motorkaření taky láká a v roce 94 si pořídil Jawu 250 typ 592. Je to jedna z posledních panelek s nádrží z kalifornie. Krásně tichá motorka, která byla schopná jezdit bublavě těsně nad volnoběhem. Pořizovací cena byla okolo 6700, nicméně v ceně bylo množství ND a tři přilby (2x integral + 1 kokos).

Jawa ČZ 150 typ 352 - tak jak jsme ji přivezli
Nevím přesně kdy, snad na podzim téhož roku jsme s tátou přivezli od strejdy z Mikuláše další stroj. Jawa ČZ 125/351 z roku 54. Kdysi na této motorce lítal táta a když se mu ji jednou podařilo zadřít, sehnal 150kovej píst, válec a hlavu a rázem byla motorka o půl fichtla silnější. A tak se zrodila Jawa ČZ 150 typ 352. Vzhledem k tomu že zůstal původní 125kový převod nebyla motorka o moc rychlejší, ale odpich byl šlušný - a to i ve srovnání s 250kou. Bohužel tato motorka byla odhlášena a tudíž odsouzena k potupné jízdě po polních cestách. To mi ale nezabránilo v tom, abych ji ze stadia nepojízdného vraku (ve kterém jsme ji přivezli) nepřetvořil do stadia pěkného funkčního motocyklu.
Jawa ČZ 150 typ 352 - po půl roce práce, v novem laku a plně funkční


A jak běžel čas, udělal jsem si řídičák i na auto a začal se věnovat i rodinnému veteránu na čtyřech kolech. Škoda Octavia Combi z roku 68, motor 1221ccm, cirka 50 koni výkon, to je panečku fáro. Jenomže pokud je barva osleplá a na první pohled vypadá jako štětková metalíza, nevypadalo auto zrovna lákavě. Ale jak jsem začal chodit na vysokou, měl jsem čas a pustil jsem se do auta. Tedy do jeho laku, resp. přípravě k němu. Obrousit starý lak, nechat zavařit zrezavelý plechy, očesat všechno drobotí, no práce po večerech na pár měsíců. Pak lakovna, barva červená rallye + bílá střecha. A zase zpátky všechno nandat a dávat přitom pozor na lak. Ale výsledek stál za to. Jásavá červená barva bylo přesně to, co dokázalo toto auto vrátit do života a při jízdě městem vyvolávat tenisový efekt u lidí (pokud nechápeš, uvedom si co delá člověk s hlavou když kouká na tenis a sleduje míček).

Už něvím přesně kdy to bylo. Kamarádka ze školy mi řekla, že táta má doma nějakou motorku a že by jí asi prodal, protože na ní už nejezdí. Tak jsem se na ní jel podívat k Mladé Boleslavi. Jednalo se o ČZ 125/453 z roku 61. Motocykl v rozporuplném stavu, navenek vypadala motorka jako by stála 10 let v garáži (asi opravdu stála), ale po připojení baterky a nalití čerstvého benzínu chytila na roztlačení. Bylo jasné že motorka bude potřebovat dodělat. Ale říkal jsem si, že už jsem jednu kývačku zmáknul, proč bych nezvládl i tuhle. Slovo dalo slovo pro motorku jsem si asi za měsíc jel s tátou autem s vlekem.

To jsme pořádně ještě netušili, že další příbuzný výše zmiňované kamarádky má ve vsi další stroj na prodej. A tak jsme si nakonec odvezli rovnou motorky dvě. Tou druhou byla Jawa ČZ 350 typ 354 z roku 56, ale s motorem z typu 360. V cihlově červené barvě nepůsobila zrovna vábně, ale vzhledem k tomu že k motorce byl i přívěs PAV 41 a ceně, která za oba motocykly dohromady nakonec činila 5000, dopadlo to tak jak to dopadlo - vlek byl při návratu plný.

Pak jsme dvojici motorek dávali do kupy. Obě byly na papírech, takže já jsem se konečně nebál silničních kontrol. Vzhledem k tomu že jsme motorky měli na chatě a nebylo na všechny dost místa, přemístili jsme 250ku jako nejspolehlivější stroj (který nepotřebuje častou údržbu) do Plzně do garáže. A jezdlili jsme a jezdili... až do doby než jsme kvůli stavbě domku museli chatu prodat. Motorky jsme přepravili kam se dalo. 350ka s pavem přišla taky do garáže (od té doby se doba vyjetí auta pohybovala kolem 1/4 hodiny - vyndat motorky, vyjet autem, zandat motorky...), pionýr, 125ka a 150ka dostaly nové ustájení v kůlně u dědy a babi ve Třemošné.

A pak se to stalo. V létě roku 98 jsme při stavbě domku jezdili každý večer na motorce kontrolovat, jak stavba pokračuje (a hlavně co se zase stavebníkum povedlo zvorat). Tím přepravníkem se stala 125ka, na které jsme jezdili zpravidla s mamkou v podvečer a v říjnu nám jesnou takhle vyjelo auto z vedlejší. Opel Omega do nás vrazil šikmo - zepředu zprava. Já letěl dopředu, motorku to nakoplo vlevo a mamka letěla tak nějak šikmo mezi mě a motorku. Naštěstí nic v protisměru nejelo, tak jsme měli kam padat.

ČZ 125 typ 453 - takhle dopadla, na fotce je zkroucený rám
Motorka vypadala jak po zásahu vandalů s bejsbolkou. Jediný co přežilo bez úhony byla nádrž a světlomet s maskou. V motoru v místě dynama byla díra od oka co mají auta v předním nárazníku na tahání. Po asi roce chození na pojišťovnu jsem dostal závratnou částku - téměř 1500 Kč. Bylo mi na blití. Prodřená kombinéza, motorka odepsaná, a tohle.... jenomže to bylo za doby, kdy si monopolní ČP mohla dělat co chtěla a taky si dělala... nezbylo než zatnout zuby.

ČZ 125 typ 453 - v pořadí druhá, tak jak vypadala při koupi
A protože 150ka ještě neměla opravenou převodovku (nešla tam dát jednotka, což je u tříkvaltu průšvih), domluvil jsem se na jaře se sousedem a koupil od něj stejnou motorku jako byla ta nabořená ale s pavem. Ve stavu pojízdnym, zachovalym a se spoustou ND. Takže to je 125 typ 453 z roku 61 číslo II.

A to je v podstatě všechno. Současnou sezonu jsem zahájil na 125ce, na jaře jsem jezdil na 150ce a s příchodem léta oživil 250ku. Táta jezdí na té 350ce a asi jsou všichni spokojený. Jenom bráchu pořád nemůžu dotlačit k tomu aby občas vytáhl fichtlíka... nemá o to zatím zájem.



Pokračování... rok 2001 pro mě byl prvním rokem pořádnýho ježdění. Do té doby jsem sice jel i na delší trasu, ale málokdy jsem jel na více než jednodenní výlet, což se nyní změnilo. Navíc většina cest měla již předem aspoň zhruba určený cíl a už nešlo jen o to se poflakovat na motorce po krajině, i když to má také svoje kouzlo.

Začalo to na jaře, kdy se otevírání silnic změnilo ve vodojízdu (jak asi tušíš, celý den lilo), ale ani to nezabránilo skupince nadšenců najet přibližně stovku kilometrů okolo Plzně. 150ka měla v té době vyběhané ložisko v zadním kole, jel jsem proto na 125/II. Následovalo několik kratších i delších vyjížděk a plánovala se vyjížďka na Šumavu.

A ta se podařila. Z původně plánovaných 5ti až 6ti strojů se nakonec sjelo asi 18 motorek. Já jsem Šumavu jel na 150ce (ve dvou :o), 125ku osedlal Béža kvůli dočasné nepojízdnosti jeho Jawy 90. A aby bylo recesi učiněno zadost, táhl za sebou do kopců pavika.

Na JawaJízdu 01 jsem měl již připravenou 250ku, ale díky škole se mi nepodařilo odjet s hlavní skupinou. Proto jsem využil nabídky Kubrta k návštěvě náchodska. Pavík byl tažen 250kou, kterou jsem já řídil a Soňa dělala zátěž, aby s motorkou pávík tolik neházel. Ale 125ka nezahálela, protože Béžovi pro změnu stávkovala jeho Jawa 350. Jenomže Béža (a většina ostatních) neměl dovolenou a tak po stopách JawaJízdy 01 jsme se vydali sami (já, Soňa, 250ka a pavík). Projeli jsme část Moravy, část západního Slovenska a přes jižní Moravu (zastávka v Lesné u Znojma) jsme se vrátili zpět na Plzeň.

Následovalo několik dalších zajímavých motoakcí, jindy sloužila motorka jako levnější alternativa vlaku při cestě k babičce a zpět. A bylo tu září a s ním i mizerný počasí. Poslední víkend v září jsem vytáhl znovu 150ku a jel na ní na III. Titty Twister do Obor u Příbrami. A při cestě zpátky jsem to tak náhodou vzal přes Prahu, Českou Lípu, Lovosice a Most, abych po příjezdu do Plzně zjistil, že jsem ujel 400km za den, což je zatím asi nejvíc. Každopádně to bylo poprvé co jsem musel tankovat plnou 2x za jeden den.

Ta dlouhá projížďka bylo vlastně loučení se svobodou... o týden později jsem již seděl ve vlaku směrem kasárna Jince a přemýšlel, jak dlouho asi potrvá než se posadím na motorku. Na 250ce jsem od jara najel asi 6 a půl tisíce, na 150ce asi dva tisíce, něco jsem najel i na ostatních strojích.

Jenže když jsem se domů dostal (po měsíci), na motorku počasí nebylo, takže jsem vytáhnul Oktávku a jezdil s ní (pokud bylo třeba někam jet). Na motorku přišla řada až v lednu 02. V polovině ledna se totiž mimořádně oteplilo a já se rozhodl vzít si motorku do kasáren. No a vydrželo to měsíc, tedy počasí, v polovině února klesly teploty zase pod nulu a já se vrátil k dopravě vlakem nebo autem (oktávkou).

Začátkem března jsem se rozhodl rozebrat motor 250ky a vyměnit ložiska na klice (vule 0,25 mm neni zrovna to pravé), takže jsem vyjmul motor z rámu a rozebral a .... zhrozil jsem se při pohledu na vmitřek motoru. Ojnice měla vůli všemi směry, na válci byly stopy přidření (cestu do Náchoda), chyběl kousek kroužku... no prostě neskončilo jen u výměny ložisek, ale došlo i na kliku a výbrus. A při té příležitosti i na výměnu hřídelek převodovky, řadicích vidliček a kolečka 2. a 3. převodového stupně. Celkem se cena opravy (resp. dílů, protože jsem rozborku a sborku delal sám) vyšplhala na 5 tisíc a trvala do konce května, tedy téměř tři měsíce.

A protože koncem března již bylo počasí příjemějsí, jezdil jsem do kasáren opět na motorce, na 150ce. Za ty dva měsíce co byla 250ka nepojízdná jsem na ní najel přibližně 2 tisíce km.

Už od podzimu jsem uvažoval nad tím, zdali je vůbec k něčemu mít v garáži tolik strojů, když je nevyužiju. Šlo mi hlavně o 125/II, na kterou jsem sice udělal blinkry kvůli městskému provozu, ale po opravení převodovky 150ky jsem na 125ce prakticky nejezdil. A tak jsem se rozhodl ji prodat. Při opravě 250ky, která snížila mé úspory na léto na minimum jsem si uvědomil že je to nevyhnutelné a začal schánět kupce. Tím se nakonec stal jeden kluk z vesnice, kde jsem pred par lety prodali chatu.

A bylo to na poslední chvíli, neboť 14 dní po uskutečnění prodeje jsem odjížděl opět na Slovensko (opět týden po JawaJízdě). Tentokrát byl plán projet co nejrychleji až do Tater a tam se uvidí. A taky se vidělo, nádherná panoramata hor v kontrastu s hlubokými údolími řek, krásná krajina v kontrastu se zástupy cikánských dětí u silnice nebízejících houby, borůvky a všechno možné. Na Štrbském Plese jsme se setkali s Béžou (jel autem, tentokráte mu stávkovala Suzuki 250) s Lenkou a v jejich doprovodu jsme se vraceli přes severní Moravu, Jeseníky a náchodsko zpátky na západ.

A byly další a další výlety, většinou se startem a koncem v kasárnách, zpravidla na pár hodin odpoledního volna. A nebo nějaká akce na víkend. A tak pořád dokola... až do poloviny srpna, kdy se zvedla voda a zaplavila města a vesnice a my jako vojáci měli zákaz vycházek... později vycházky povolili aspoň od 7mi do 10ti hodin večer, takže na kratší výlet to stačilo, dokonce to stačilo i na otočku na IV. Titty Twister, opět v Oborách u Příbrami.

A pak v září konečně zbylých 12 dní dovolené a o pár dní později i civil... no a teď, když píšu toto pokračování, je začátek října a počasí chce zahnat motorkáře asi do teplých krajin. Za poslední týden jsem nenajel ani 200km, což je fakt málo (s ohledem na to že od generálky 250ky - tedy za 3 měsíce (měsíc po povodni nepočítam) - jsem najel přes 9 tisíc km).



Další pokračování... konec roku 2002 skutečně motorkám v mém případě nepatřil, tedy aspon co se ježdění týká. S pomocí kolegů motorkařů jsme dali dohromady schema na tranzistorové zapalování, které jsem namontoval na 250ku... tak nejak v testovacim režimu. S jednoznacným cílem, vyvinout na podobném principu bezkontakt.

Na začátku roku 2003 se bohužel nekonalo pěkné počasí jako vloni, takže motorky byly stále v garáži. A protože byla docela zima, nebylo hrabání se v motorce nic moc. Zkřehlý ruce nejsou zrovna zárukou toho, že se montaž daného dílu zadaří... takze i s dalším vylepšováním jsem počkal. Apoň jsem to zatím mohl promyslet.

Během března jsem urobil dva důležité kroky u 250ky... jednak jsem jí "otevřel", tedy myšleno výkonově, clonka ze sání vzduchu byla odstraněna a karbec dostal hlavní trysku 96 místo 80. A druhým počinem bylo rozebrání klasický panelkový masky za účelem montáže sólo světla a dvojice budíků.

(c) Sim 2003